Historie, tradice

Bonsai je slovo japonského původu a i když podle dostupné literatury je velice obtížně přeložitelné, lze jej přeložit asi takto: rostlina, která se v malé velikosti podobá co nejvíce dospělému stromu. Celá kompozice misky, substrátu a jeho povrchu a vlastní rostliny spolu musí vytvářet harmonický vztah, aby celkový dojem celé kompozice byl co možná nejlepší. O toto se snaží celé generace pěstitelů a to s menšími či většími úspěchy.

Bonsají se rozumí rostlina se stářím více jak 40-50 let (tu lze již opravdu nazvat bonsají), ale pro mě je bonsai ta, která ve své velikosti opravdu vytváří dojem starého stromu a když jí bude jen 5 nebo 10 let tak mi to nějak nevadí. Při internetové návštěvě bonsajových zahrad budeme jen blednout závistí a obdivem, protože takovéto "kousky" se v našich zemích nevyskytují nebo jen výjimečně. Průměrné bonsaje v tamních zahradách by byly u nás prezentovány jako špičkové. Bohužel skutečnost je taková že po staletí předávané zkušenosti nelze dohnat za dvacet let i se sebelepšími teoretickými i praktickými znalostmi.

Každý si spojí bonsaje a Japonsko ,ale ve skutečnosti tomu tak není. Existuje více vysvětlení o tom jak se začaly pěstovat první bonsaje a kdo byl vlastně prvním kdo přesadil stromek do misky a začal jej v ní dlouhodobě pěstovat a tvarovat. Jedna z historických zpráv hovoří o tom, že toto umění vzniklo pravděpodobně v Číně a i sem možná bylo "přivezeno" odjinud. První dochované zprávy jsou ze 6-8 století právě z Číny, ale pravděpodobnost, že toto umění vznikalo někde jinde a daleko dříve je velká. Přinést stromek k panovníkovi v jeho nemoci se zdálo jednodušší než panovníka nést za stromkem a tak ho potěšit ve chvílích kdy nemohl vycházet ven, takto prý vznikla filosofie pěstování bonsají, ale je to jen domněnka, kterou již dnes nikdo nepotvrdí, ale také nevyvrátí. Další názor hovoří takto: Buddha Gautama Siddharta kázal a meditoval pod vysokými stromy, jež se staly po jeho smrti poutními místy. Protože byla čínská šlechta pohodlná a nechtěla navštěvovat tato posvátná místa, nechala si v soukromých parcích vytvořit "svaté stromy" - z malých stromků zahradníci přetvarovali zmenšené kopie velikých svatých stromů. Protože si čínské palácové dámy šněrovaly od 11. stol. své nohy na minimální velikost, a proto nemohly pořádně chodit, museli je za meditací nosit zahradníci. Jeden z nich při tom přišel na zajímavý nápad: místo nošení dámy ke stromu přenášet posvátný strom k dámě. Vzal tedy co nejmenší stromek a zasadil ho pro snadnější přenášení do misky. Tak se narodila bonsai. Takovýchto vysvětlení je dlouhá však dlouhá řada a asi již dnes přesně nikdo nezodpoví kde a za jakých okolností toto umění pěstování vznikalo.

Bohužel literatura z tohoto oboru je na historické informace sahající takto daleko poněkud skoupá. Japonsko samozřejmě je v tomto oboru dnes nejdále a zahrady Japonska se pyšní nádhernými bonsajemi starými i stovky let.Během staletí se také vyvíjely techniky pěstování, tvary bonsají a zdokonalovalo se nářadí které se používá k tvarování.

Filosofie pěstování v těchto krajích je však zcela jiná než u nás v Evropě. V asijských zemích pěstování bonsají vyjadřuje styl života a jeho filosofii, bonsaje se tam stávají nedílnou součástí myšlení a nezřídka vyjadřují i postavení ve společnosti a stávají se předmětem dědictví z generace na generaci. Bez bonsají si nelze představit jakoukoliv zahradu nebo park. Samozřejmě vůbec asijský kontinent se může pyšnit nádhernými zahradami, kterým vévodí právě nádherné bonsaje v různých velikostech. Bonsaje se v těchto zemích staly také nedílnou součástí při meditačních obřadech a součástí života skoro každého obyvatele nebo alespoň každý se setkal s někým, kdo bonsaje pěstuje nebo vlastní.

V posledních 50-ti letech se toto umění dostalo ve větší míře i do Evropy a v posledních 15-ti letech si začíná nacházet i mnoho příznivců u nás. Mnoho lidí u nás je přesvědčeno, že rostliny jsou trápeny a čím více rostlinu trápíme a omezujeme, tak tím se stává více bonsají, ale opak je pravdou, techniky pěstování jsou takové, aby byl rostlině poskytnut co možná největší prostor k růstu a poskytnout jí takovou péči, aby co nejlépe prosperovala. V Evropě je pěstování bonsají vnímáno spíše jako koníček pro relaxaci a volný čas. Je nutno říci, že první průkopníci, hlavně v našich zemích, to neměli jednoduché a museli se potýkat s absolutním nedostatkem informací a literatury. V posledních 10-ti letech se tato situace podstatně zlepšila a dnes je možné koupit v podstatě vše co i zkušený pěstitel potřebuje. I tento obor se v posledních letech nabývá na komerčnosti a začíná o tyto "produkty" (bohužel to tak musíme nazvat) být velký zájem i u laické veřejnosti, pro které tato problematika zavání exotičností a tajemnem. Vždyť profesionální péče a prezentace krásných bonsají není zadarmo a stát tento druh lidského konání nedotuje. Asi nejlépe vystihuje filosofii bonsají věta, že bonsaj by měla být živým a věrným obrazem skutečné přírody.

V našich podmínkách je pěstování bonsají opravdu jen krásným koníčkem pro chvíle volna a zdaleka nedosahujeme při pěstování takových úspěchů, ani většina z nás nevlastní staleté stromy, ale o to přeci vůbec nejde. Starost o bonsai je především odpočinek, relaxace a v neposlední řadě pak i radost z toho když rostlina prospívá a roste podle našich představ.

[zpět]