Nepsaná pravidla

Skutečná bonsai se stává uměleckým dílem a jsou na ni kladeny určité nároky. Při jejím vytváření musí být respektovány určitá obecná pravidla, která v této kapitole budou alespoň obecně a stručně popsána. Před započetím každého tvarování je nutno určit hlavní, čelní pohledovou stranu. Musíme brát v úvahu, že pozorovatel by měl na bonsai pohlížet v úrovni očí (v polovině kmene) a při výběru pohledové strany z tohoto pravidla vycházet.

Vzhled kořenů a jejich rozložení vytváří obrázek o stáří bonsaje a o její skutečnosti přiblížit se vzhledem co nejvíce dospělému stromu. Kořeny by se měli u báze kmene pravidelně rozbíhat a měli by být co nejmohutnější, pouze směrem k pozorovateli by neměl žádný kořen vybíhat (tím je podpořen dojem o velkém stáří stromu). V tomto případě je ideální, když si stromek pěstujeme od mala a můžeme přímo kořeny na rostlině ovlivnit. Ideálním řešením je dvouletý semenáček prostrčit natěsno otvorem v kachličce. V místě zaškrcení se začne vytvářet nová kořenová soustava, která se začne rozkládat po ploše dlaždičky pěkně naplocho. Stará kořenová soustava je postupně zaškrcována, až ji bude možno pozvolna odstraňovat a poté odstranit i kachličku. Poněkud složitější způsob u již vzrostlejších rostlin je možnost přiroubování kořenu. Toto však vyžaduje opravdu velkou pěstitelskou zkušenost, proto bych to nám začátečníkům nedoporučoval. Stejným efektem je možno docílit i zaškrcením kmínku drátem. Já jsem vyzkoušel oboje a metoda s dlaždičkou mi vyhovovala více, protože kořeny držely plochý tvar. Ideální samozřejmě je, když jsou kořeny stejně silné. U bonsají bývá největší problém právě s kořeny, všechny ostatní prvky bonsaje lze s menšími nebo většími problémy upravit nebo dotvořit.

Kmen by se měl od kořenových náběhů plynule zužovat bez toho, aniž by se na něm objevovaly různé boule nebo neestetické nerovnosti. Nelze však pro toto určit jednoznačné pravidlo. I poškozený kmen s různými vadami může vyvolat u pozorovatele dojem stáří a každý to také může vnímat odlišně. Čím je stromek menší a má silnější kmen tím více je podpořen dojem o stáří stromu. Stromky rostoucí ve volné přírodě vytvářejí v poměrně krátké době silné kmínky. V bonsajové misce již nemůžeme počítat s velkým přírůstkem do tloušťky. Říká se, že jeden rok ve volné přírodě je za 10 let v bonsai misce. Výškový poměr kmene a koruny by měl být 2:3. Tento poměr působí zvlášť pěkně, ale zase to není žádné pravidlo. Spousta nádherných stromů se s tímto pravidlem neslučuje a přesto mohou být a i jsou obdivovány. Zvlášť efektně na kmenech působí krásná borka (kůra), která též celé bonsai dodává punc stáří. Tloušťka kmene by měla být úměrná ostatním kompozičním prvkům a znakům dané rostliny. Při tvarování kmene neexistuje žádný vzor ani návod. Kmen může být rovný, pokroucený, vlnitý, přesně jako v přírodě a záleží pak pouze na nás, zda mu necháme jeho původní tvar nebo zasáhneme a změníme styl. Každý stromek je již pro nějaký styl předurčen a můj názor je takový, že by jsme ho měli v tomto stylu i dále tvarovat (viz. kapitola o stylech bonsají). Viděl jsem na výstavách pěkné stromy, které se staly předmětem obdivu a ohodnocení, ale můj dojem byl u některých takový, že jsou již moc vyumělkované, nepřirozené a až neskutečné. Při pohledu na bonsai je ale vždy lepší, když se kmen trochu v horní části uklání směrem k nám. První dvě až tři boční větve by neměly překrývat linii kmene. Ta by měla být viděna pokud možno v celé své délce, tzn. že alespoň ve spodní polovině koruny by neměly žádné větve vystupovat přímo proti pozorovateli, naopak zadní větve by měli odbíhat směrem od pozorovatele, vytvoří se tak dojem hloubky a perspektivy.

První větev by měla být umístěna v cca 1/3 celkové výšky. Toto je ale opravdu velmi obecné pravidlo a záleží na každém z nás, zda se ho přidržíte a v jakém stylu budete strom chtít tvarovat. Větve by měly být posazeny střídavě vpravo a vlevo. Nikdy by neměli větve vyrůstat na kmeni proti sobě a neměli by se křížit. Žádná z větví ve spodní části koruny by neměla vystupovat přímo proti pozorovateli. Vzdálenosti větví mezi sebou odspodu nahoru by se měli zmenšovat. Když chceme, aby nám větev sílila, necháme jí nějaký čas růst bez zásahu, teprve potom provedeme zpětný řez. Jestliže je nutné odstranit silnou větev, provedeme to na jaře. V bázi řezu se objeví nové pupeny z nichž vypěstujeme novou větev již k našemu obrazu. V případě, že nám na nějakém místě větev chybí úplně a jediná možnost je tuto větev dodat štěpařskou technikou, můžeme tak učinit. Musím jenom opět podotknout, že tento zásah vyžaduje již větší pěstitelské znalosti a bez konzultace se zkušeným pěstitelem by jsem se do něj nepouštěl, protože můžeme způsobit více škody než užitku. V odborné literatuře je popsán i způsob naštěpování větve z vlastního stromku a to tak, že v místě kde chceme novou větev vyvrtáme skrz kmen otvor, kterým prostrčíme nejbližší možný dlouhý výhon a necháme ho srůst se stromem. Pak výhon odřízneme. V případě, že se do této techniky chcete pustit, doporučuji si přečíst o tom něco podrobněji. Větvení zajistíme pravidelným zaštipováním a zpětným řezem.

Snem každého pěstitele je samozřejmě dosáhnout co možná nejmenších listů. U některých rostlin toto však není možné a tak se pro pěstování stávají nevhodnými. Jsou to některé druhy javorů a borovic, které mají velké listy nebo dlouhé jehlice. A celkový dojem potom nepůsobí vyváženě. Jestliže má strom navíc ještě slabý kmínek a velké listy, působí to obzvlášť nepřirozeně.

Tato kapitola je dosti problematická. Bonsaje jsou kvalifikovány od několika centimetrů až po 1 m. Já sám osobně jsem přívrženec velikostí od 30 cm do 90 cm. Na výstavách jsou občas k vidění několikacentimetrové bonsaje, ale pro mě to je pouze uříznutý kmen s vyrašeními lístky a nevidím na tom nic krásného, ale je to opět jenom věc názoru a jestliže toto dokáže někdo obdivovat, vůbec ho pro to nezatracuji. Není nad 70 cm buk nebo habr s krásnou korunou, silným kmenem s nádhernou a propracovanou stavbou větví a koruny. S bonsají by se mělo dát také manipulovat. Občas jsou viděny velké borovice s velkými miskami, ale s těmi dokáže pohnout jen parta zdatných chlapíků. To jsou bonsaje, které jsou spíše určeny pro zahradní architekturu, ikdyž samozřejmě malé bonsaje jsou také její nedílnou součástí. V podstatě se lze opět držet podstaty obecného překladu "bonsai". Jestliže rostlina v misce navozuje dojem starého letitého stromu, lze ji označit právem za bonsai bez ohledu na její stáří.

[zpět]