Styly bonsají
Každý pěstitel by měl znát alespoň základní styly do kterých lze rostliny upravovat. Tyto styly se mohou vzájemně prolínat a přebírat svoje kompoziční prvky. Každý styl lze ještě dokreslit nějakým přívlastkem, např. volně vzpřímený styl atd. Jednotlivé styly odpovídají určitým charakteristickým vlastnostem každé rostliny a tak ne každý styl můžeme na určitý druh aplikovat, ale nic není zakázáno záleží jen na Vás. Zde jsou popsány alespoň stručně základní styly ve kterých se bonsaje tvarují:
- Styl koště
- Literátský styl
- Vzpřímený styl
- Volně vzpřímený styl
- Přísně vzpřímený styl
- Strom se dvěma kmeny
- Strom s více kmeny
- Lesík
- Styl vor
- Šikmý styl a styl stromu ošlehaného větrem
- Kaskáda a polokaskáda
Tento styl byl nazván opravdu podle koštěte (koruny), kterému se má koruna podobat, tzn. že kmen je rovný (zpravidla) a najednou přechází na jeho konci v korunu, která je tvořena množstvím větví vyrůstajících z jednoho místa vějířovitě do všech stran. Nejkrásnější pohled na tento styl bývá v zimě, kdy je vidět celá neolistěná koruna. Mně osobně se tento styl zvlášť nelíbí, protože ve volné přírodě se s takovýmito stromy lze setkat výjimečně, ale na výstavách lze někdy vidět opravdu krásné bonsaje tvarované v tomto stylu. Pro tento styl se asi nejlépe hodí z našich stromů lípa.
Vyznačuje se dlouhými kmeny různě pokroucenými tím, že se strom naklání v průběhu linie i do jednoho nebo různých směrů. Vyznačuje se též menším počtem větví, které se většinou nacházejí až v horní třetině stromu. Ideální pro tento styl jsou skoro všechny jehličnany, hlavně však borovice. Pro velkou rozmanitost tvarů nelze přesně v mnoha případech určit, zda se o tento styl jedná a je možnost prolínání s dalšími styly.
[zpět]
Jak již z názvu vyplývá je základní charakteristikou přísně vzpřímený (rovný) růst bez ohybů nebo vlnění kmene v celé jeho délce. Tento styl je hodně na tvarovaných rostlinách aplikován, ale v tomto stylu rostlinám cosi chybí, snad jejich přirozenost, nevím i když ve volné přírodě roste mnoho takových stromů.
[zpět]
U tohoto stylu již není podmínkou rovnost kmene. Tento styl nabízí mnoho možností a lze do něj zařadit převážnou většinu tvarovaných stromů. Tím pádem se stává pro svoji rozmanitost nejvíce používaným stylem a lze v něm tvarovat drtivou většinu rostlin. Strom tvarovaný v tomto stylu si podrží svou opravdovost a přirozenost se kterou roste v přírodě. Zároveň je i pro začátečníky ideální tvarovat strom v tomto stylu s možností snadných úprav na linii kmene. Tento styl patří k mým nejoblíbenějším. V tomto stylu lze pěstovat i strom s více kmeny, tzv. styl vícekmen.
Kmen je zcela rovný od zdola až ke špici. Tato forma je vhodná pro jehličnany a některé listnáče.
[zpět]
Dva kmeny lišící se od sebe výškou a sílou rostou z jednoho kmene. Z pohledové strany nerostou mezi kmeny žádné větve. Většinou stojí kmen zpříma, menší se naklání stranou. Oba kmeny tvoří společnou korunu.
[zpět]
Více, ve své výšce a síle rozdílných kmenů, vyrůstá z jednoho kořenového systému. Větve tvoří společnou korunu.
[zpět]
Více samostatných stromů s vlastní kořenovou soustavou roste samostatně vedle sebe, často na velmi ploché misce. Vzdálenost mezi jednotlivými stromky je rozdílná a tyto nestojí v řadě. Menší stromky uzavírají lesík v okrajích. Nejvyšší a nejsilnější strom stojí na tzv. třetinovém bodě misky. Stromky mohou mít buď samostatné koruny, nebo mohou být spojeny pod jednou společnou střechou z listů.
Jednotlivé kmeny vyrůstají z jednoho ležícího kmene, který částí vystupuje ze země. Stromy mají většinou samostatné koruny.
[zpět]
Tyto dva styly mají nebo mohou mít hodně společného. Charakteristika je přibližně stejná jako u volně vzpřímeného stylu akorát s tím rozdílem, že se celý strom naklání jedním směrem. Jeho větve ba měli vyrůstat pouze ve směru, kterým je kmen nakloněn . Má tím být navozen dojem stromu, který je v drsné přírodě ošleháván deštěm a větrem v jednom směru nebo se naklání za světlem, kterého se mu na svém stanovišti nedostává. V tomto stylu lze opět tvarovat převážnou většinu rostlin. Viděl jsem v tomto stylu krásné buky.
Základním charakteristickým znakem je to, že kmen roste směrem dolů. Zdá se Vám to nepřirozené a nemožné? Mně taky, ale takto vytvarovaný strom působí velmi věrohodně autenticky a krásně. Inspirací pro tento tvar byly pravděpodobně horské stromy, které se ohýbali nebo lámali pod vahou sněhu a rostli tak směrem dolů. Tyto stromky se zpravidla umisťují do úzké a vysoké misky ale nemusí to být pravidlo.
[zpět]
